Antisemitismus a současný a budoucí vývoj rasistického hnutí v České republice

Rasismus je označení pro rasistickou ideologii, jejímž posláním je odůvodnit společenskou hierarchii na základě odlišnosti rasové, náboženské, kulturní či jakékoliv jiné, která je vrozená a nelze být žádným způsobem pozměněna. Tato ideologie prožila zatím svůj největší vrchol v první polovině 20. století a byla příčinou 2. Světové války. Tehdejší rasismus se snažil působit jako vědecký směr stojících na základech sociálního darwinismu, jenž se neprokázal jako platný názor, naopak spousta opozičních prací prokázala nesmyslnost těchto výzkumů. Rasová ideologie však nezmizela, stále přežívá ve veliké míře, i když by se zdá, že v současnosti je na ústupu např.: díky vítězství Baracka Husseina Obamy v prezidentských volbách v USA v roce 2008. Navzdory tomu, že ještě před 50. Lety by toto vítězství bylo nemyslitelné. I v současnosti je však v USA rasová otázka nevyřešena a často se raději tento problém nezmiňuje. „V extrémní podobě je rasismus v americké společnosti přítomen právě v podobě spolků neonacistů, skinheadů, bílých 'supremačistů' (nadřazenců) nebo naopak černých separatistů - různých skupin, kterých dohromady v USA nyní evidují bezmála devět set. Ale co skrytý, každodenní, 'všední' rasismus? Ve washingtonských politických debatách není slušné se o něčem takovém bavit a média chodí kolem po špičkách“ (Anýž, D. Obama vede. Ale může černoch vyhrát?. Hospodářské noviny. 29. 10. 2008. str. 1.)
Toto však neznamená, že by rasistické ideologie nebyli v současnosti nebezpečné. Naopak svět se stává díky globalizaci menší a rychlejší, díky čemuž se rychleji šíří kulturní vlivy a migrace lidí začíná být závažný problém. Rasismus tak běžnému člověku dává jednoduché vysvětlení přirozené hierarchie ve společnosti, kde se nemusí bát o své postavení a své bohatství. Tímto se stává silný. Je povinností demokracie a jejích složek bojovat proti tomuto ohrožení. „Dříve nebo později bude se lidstvo muset rozhodnout, kterého ideálu chce následovat, a ti, kteří volí liberální ideál budou muset dát v zástavu svůj život za jeho uhájení.“ (WICKHAM STEED, H. Demokracie a diktatura: Mein kampf versus Světová revoluce. Krnov 2004. str. 123.) 
Historie rasismu je dlouhá. Řekové například označovali lidi žijící pod despotickou nadvládou jako barbary, ale nebrali člověka jako barbara napořád. Byli schopni ho po určité době přijmout mezi sebe. Toto je i odlišení rasismu od náboženství, které na rozdíl od rasismu dokáže bezvěrce po určité proceduře přijmout k sobě a považovat ho tak za přijatého a majícího stejná práva. „ První křesťané a například oslavovali konverzi Afričanů jako potvrzení obecné platnosti své víry v duchovní rovnost všech lidských bytostí. „ (FREDERICKSON, G. Rasismus: Stručná historie. Brno 2003. Str. 27.) Nejstarší formy rasismu tak mají projev náboženský nikoliv rasový. Římané měli své otroky různých národností, ale považovali je také za barbary. Křesťanství jako první pak přináší antijudaistické názory, kvůli ukřižovaní Ježíše Krista, za kterého byli podle křesťanů zodpovědní právě Židé. „Antijudaismus se stával antisemitismem v momentě, kdykoliv se změnil v jedovatou nenávist, podle níž se odstranění židů upřednostňovalo před jejich konverzí, a z antisemitismu se stával rasismus, když převládlo přesvědčení, že Židé jsou vnitřně a od přírody špatní, a nikoli že mají pouze nesprávnou víru a špatné dispozice.“ (FREDERICKSON, G. Rasismus: Stručná historie. Brno 2003. Str. 28.)Tento antijudaismus je založen na náboženské ideologii, avšak velkou část útoků na židy ve středověku lze připsat na úkor ekonomický, kdy židé nesmí vlastnit půdu. Židé jsou také přinuceni žít v uzavřených oblastech – ghettech. Křesťanství jako nadřazené náboženství tímto perzekuuje judaismus. Ve třináctém století zapouští kořeny mytologie démonizující židovské obyvatelstvo. Objevují se zde prvky označující Židy za násilníky a zvrácené osoby, které mají spojení s ďáblem. Tímto se kontrovalo křesťanské nauce, že Židé mají taká duši, která by mohla být spasena, nepochybně tato skutečnost vyvolala u křesťanů představu, že Židy nejde spasit. Ke konci středověku už však nelže mluvit díky rozšiřování světa jen o rasismu zaměřeném na Židy, ale díky kolonizování kontinentu se přicházelo na další národnosti, které byly perzekuovány nebo donuceny přijmout křesťanství. Většina přijala křest, což je rozdílné od Židů, kteří často volili smrt, jelikož jejich víra byla velmi silná.
Ve velkém se tak Židé věnují půjčování peněz a obchodu. Křesťanství jako takové však půjčování peněz neumožňuje i Tomáš Akvinský říká, že úrok je cena za čas, ale to je špatné, jelikož čas patří bohu. Křesťané však mohou obchodovat. Židé se tak stávají bohatí, tím však opět přicházejí ve všeobecnou nelibost u křesťanů, kteří cítí ohrožení svého dominantního postavení v obchodě. Židé se navíc půjčováním peněz dopouštějí protikřesťanského chování. „Židy, kdysi vítané jako mezinárodní obchodníky a kupce, stále více tlačila komerční konkurence křesťanských kupeckých spolků k nepopulárnímu a údajně hříšnému půjčování peněz na úrok. V tomto období náruživé religiozity však většinu násilí páchaného proti nim inspirovala právě hrozba, kterou údajně představovali v duchovní oblasti.“ (FREDERICKSON, G. Rasismus: Stručná historie. Brno 2003. Str. 28.) Odůvodnění z náboženských pohnutek je ponejvíce využíváno právě u pogromů, které se vyhlašují s opakující se tendencí po celý středověk v momentech, kdy panovník hledá finanční prostředky a při rabování, je v židovských ghettech nachází. Tímto se ukazuje rasismus jako ideologie sílící v momentech, kdy se dominantní vládnoucí třída cítí ohrožena rizikem překonání jinou „nepřátelskou“. Smlouvy mezi panovníkem a židovskou obcí o neútočení jsou v případě potřeby nerespektovány. Židé však stále dokážou přežívat, nejspíše i kvůli tomu, že jsou potřeba jako věřitelé. Rasismus se tak ukazuje pro panovníka, jako velmi pragmatický nástroj kdy si na Židech dokáže získat přízeň obyvatelstva i finanční prostředky. Panovníci také Židy využívali jako výběrčí daní. Později Židé díky půjčování peněz získávají ohromné bohatství, i když velká většina Židů zůstává chudá. 
Další vlnou nenávisti proti židům je pak období počátků kapitalismu, kde díky investicím začínají hrát důležitou roli v přerozdělování bohatství a dostávají se do nejmovitějších vrstev, odtud pak vychází mýtus židovského spiknutí. Majoritní společnost začíná pociťovat, že Žídé se stávají nadřazeni a musí se pro ně pracovat. Zde už však přichází na řadu moderní rasismus, jenž využívá poznatky etnologů a vědeckých metod na odhalení biologických předurčení ras.
Vrcholem rasismu je první polovina 20. století, kdy se prosazuje a je na něm založen nacistický režim v Německu a za jeho přispění vzniká i druhá světová válka. V Německu se rasismus vyvine do své nejvyšší podoby a dává vzniknout mýtu árijské rasy. „ Fanatická víra v „árijský“ mýtus je hlavním symptomem nacistického šílenství; a jak se sluší na mýtus, není jeho přesný význam nikterak jasný.“ (WICKHAM STEED, H. Demokracie a diktatura: Mein Kampf versus Světová revoluce. Krnov 2004. str. 64.) Toto šílenství bezpochyby vyvolal Adolf Hitler a díky své politice dokázal přesvědčit podlomený národ o jeho nadřazenosti a využíval k tomu snadno dostupné cíle. K těmto cílům patřili Židé, kteří byli v době hospodářské krize snadno obvinitelní ze spiknutí vůči Německu, jelikož ovládají velkou část hospodářství. Tím pak byli norimberské zákony pro Němce snadněji akceptovatelné, když věděli, že na ně mají právo, jelikož Židé jsou od přírody podřazená rasa. „Hitler, stejně jako sekulární antisemité zastával názor, že Židy (stejně jako Němce) charakterizuje nikoliv jejich náboženství či etnická příslušnost, ale biologická rasa.“ (FREDERICKSON, G. Rasismus: Stručná historie. Brno 2003. Str. 94.) K určení árijské rasy jako vůdčí sloužili různé pavědecké výzkumy a studie. Je zajímavé, že například Japonská rasa se brala jako rovna árijské, díky spojenectví Německa s Japonskem na rozdíl od Francouzů, kteří jsou bráni jako podřadný národ viz. dále. Tímto se dokazuje moc Hitlera jako hlavního ideologa Německa, který díky aplikaci rasismu, dokáže pro široké masy určovat kdo je přijatelný a kdo ne. Francie se tak stává nanejvýš nepřijatelnou pro rasistický režim za liberální zákony z období velké francouzské revoluce a za napadení Porůří. „ A Francie, která právě po válce okupovala Porýní, kolébku evropské civilizace, barevnými pluky a jejíž vojenští mluvčí v parlamentu prohlásili, že Francie nedisponuje dvěma armádami, bílou a černou, ale jen jednou jedinou, může dnes sotva být považována za evropský stát, neboť ona se ujala vedení v hanobení Evropy pomocí černochů zrovna tak, jak začala před sto čtyřiceti lety osvobozovat Židy. Tak tedy Francie není již dále evropskou, ale je spíše „výběžkem Afriky do Evropy“ pod židovským vedením.“ (WICKHAM STEED, H. Demokracie a diktatura: Mein kampf versus Světová revoluce. Krnov 2004. str. 78.) Hitler se tak vymazuje opět proti ostatním rasám, jejich míšení a opět zdůrazňuje Židy jako příčinu všech problémů.
Ideologie rasismu se stala velmi populární z mnoha důvodu. Umožnila snadno získat viníka německého utrpení. Vysvětlila, proč je na tom Německo tak špatně po první světové válce a nabízela snadné řešení na obnovu hospodářství a národní hrdost. Rasismus tak stále poukazuje, že Německý stát měl vždy nepřítele, který za všecko mohl svou vrozenou špatností a navíc se tento nepřítel snaží systematicky ničit a ohrožovat árijskou rasu a přirozené hodnoty evropské civilizace. Hitler však k přijetí této rasové ideologie použil úspěchy, které dosáhl v jiných oblastech, soucítil s dělníky, vrátil Němcům práci, stavěl silnice, znovu obsadil Porýní. Navíc Hitler se dostal k moci legální cestou přes parlament. Všechna tato fakt vytvářela přirozený legitimní rámec pro jeho ideologii, která měla v Německu přirozenou historickou podporu, protože už v koloniálních dobách se Němci chovali velmi rasisticky na územích, kde získali moc. Jednalo se o Afriku, kde se uchylovali i k etnickým čistkám. „V téže kolonii Němci spáchali genocidu na vzbouřeném kmeni Hererů, jehož počet zredukovali ze 60-80 tisíc v roce 1904 na 16 tisíc v roce 1905.“ (FREDERICKSON, G. Rasismus: Stručná historie. Brno 2003. Str. 89.) Tento fakt ukazuje, že Německo používalo rasistické ideologie ve větší míře už před nástupem Hitlera na rozdíl od ostatních koloniálních mocností, které spíše považovali obyvatele kolonií za barbary podobně jako staří Řekové či Římané, takže se mohli stát rovnoprávnými jedinci. Na druhou stranu tento akt vyvolal v samotném Německu vlnu odporu a Německo se snažilo pozastavit tuto genocidu. Je tedy jisté, že Němci ještě nejsou přesvědčeni o své nadřazenosti a berou kolonie jako ostatní tehdejší koloniální mocnosti i když rozkaz o zastavení nakonec došel do kolonie pozdě. Znamená to, že pouze vrchní představitelé jsou přesvědčeni o nadřazenosti Německa a tento názor se povede Hitlerovi aktivovat v mysli obyčejných Němců. „Řečeno jednoduše a prostě, je fašistická a nacistická koncepce státu jenom modernizovanou obměnou poloorientálního despotismu.“(WICKHAM STEED, H. Demokracie a diktatura: Mein kampf versus Světová revoluce. Krnov 2004. str. 41.) Toto tvrzení by bylo zjednodušující, nicméně to je jeden z faktorů přijetí rasistické ideologie v poválečném Německu.
Důležitým prvkem přijetí byla hospodářská a politická situace v Německu, která byla následkem politiky uplatněné vítěznými mocnostmi. Autoritativní režimy v Itálii a Německu se k moci dostávají díky hospodářské situaci, která je velice špatná a děje se tak za liberálních vlád. Lidé tak hledají alternativu a tou je socialismus nebo nacionalismus, které se zrovna nabízejí. Výhodou jakýchkoliv autoritativních teorií je jejich jednoduchost, kterou dokážou oslovit skupiny. Nástup fašismu v Německu tak byl Hitlerovi usnadněn, jelikož antisemitismus zde byl zakořeněn avšak ne v míře aby sám o sobě vytvořil otevřený rasistický režim. Hitler k rasistickým prohlášením připojuje národnostní otázky a skrývá pravé podstaty problémů, aby předložil hospodářskou koncepci, kde rasové otázky nemají žádný význam. 
Ze všech těchto rasistických projevů se zaměřením na rasistické útoky proti Židům vyplývá, že rasismus získává na popularitě při ekonomických obtížích majoritní společenské skupiny. Tyto obtíže mohou být ekonomického, kulturního či náboženského charakteru. Vznikají jako reakce na nové podněty, s kterými se majoritní společnost nedokáže vypořádat. Rasismus tak představuje snadné řešení, jelikož neadaptovanou skupinu vyřazuje ze společenského života na základě argumentů o vrozené podřadnosti skupiny.
Ačkoliv všechny tyto teorie o nadřazenosti rasy byly vyvráceny, rasismus stále přežívá a lze se domnívat, že díky globalizaci jeho projevy budou sílit. Antisemitismus, jenž byl evropským fenoménem, nyní přechází do arabského světa, kde je využíván velice obdobně jako v první polovině 20. Století v Německu. Radikální skupiny mluví o Izraelském spiknutí a vlády arabských zemí s těmito skutečnostmi pro jistotu nic nedělají. „Arabské vlády se pak dál drží u moci za cenu dlouhodobě posilovaného antisemitismu. I na prahu 21. století tak antisemitismus zůstává fenoménem, který bude ovlivňovat život budoucích generací.“ (ČERNÝ, K. Stará a nová tvář antisemitismu. Lidové noviny. 13. 9. 2008. str. 21)
V České republice rasistické hnutí zvyšuje svoji aktivitu, ale počet stoupenců zůstává konstantní. „Činnost radikálů sleduje i policie a BIS. Ta včera vydala zprávu, ve které přiznává, že aktivita ultranacionalistů stoupá a jejich akce budou přibývat.“ (VALÁŠKOVÁ, M. BIS varuje před extremisty. Hospodářské noviny. 21. 11. 2008. str. 2.) V České republice se rasistické útoky zaměřují na romskou menšinu, která je většinou obyvatelstva považována za nepřizpůsobivou a zneužívající sociální systém. Politická scéna se otázkou romské integrace ve velké míře do nedávné doby nezabývala a i nyní se jedná o spíše přehlíženou problematiku. Tohoto faktu využívá strana Dělnické hnutí, která sílí. „První úspěch zaznamenala před dvěma lety, kdy se tři její členové dostali do obecních zastupitelstev. V letošních krajských volbách jí dalo hlas 30 tisíc lidí.“ (VALÁŠKOVÁ, M. BIS varuje před extremisty. Hospodářské noviny. 21. 11. 2008. str. 2.) Získává tak podporu lidí, kterým romská otázka nepřijde řešena a při tom se jedná o závažný problém. Dělnické hnutí využívá klasické postupy rasistické ideologie, zdůrazňuje ekonomické negativa romské skupiny, jejich „vrozenou“ nepracovitost a označuje ji za viníka kriminality poblíž romských ghett. Je pravda, že romská skupina si za svoji tíživou situaci může sama, ve velké míře je však způsobena i netolerancí a diskriminací majoritní společnosti. Romská skupina však nyní už nečelí zvýšené diskriminaci, ale zůstává v problémech, které řeší kriminalitou. To opět prospívá rasistickým hnutím, které tento fakt generalizují. Vedení „Dělnické strany si rychle uvědomilo, že napjatá situace mezi starousedlíky a 'nepřizpůsobivými' přistěhovalci, je ideálním podhoubím pro vyvolání konfliktů. Extremisté, pasující se do role ochránců řádných občanů, pak mohou čekat příliv hlasů. Bumerang, který odhodili komunální politici, se v budoucnu může vrátit v podobě vstupu extremistů nejen do zastupitelstev, ale i parlamentu.“ (Leschtina, J. Romové do boje! Politického. Hospodářské noviny. 27. 11. 2008. str. 8.) Stejně nelichotivá je však skutečnost, že Romové do nedávné doby představovali jediný odlišný prvek v jinak homogenní společnosti. V současnosti je však Česká republika jedna z nejotevřenějších ekonomik světa, což způsobuje i příliv cizinců do České republiky, nejvíce přijíždějí pracovat cizinci na nekvalifikovanou práci. Jejich společenská situace je ve velké míře neuspokojivá a opět jejich situaci nikdo něřeší. Lze se domnívat, že do budoucna budou představovat také závažný problém. Jelikož je otázka jak, dlouho ještě vydrží žít izolováni v ubytovnách a jak dlouho budou projevy svých kultur držet v ústraní. Pro řešení problémů s cizinci zde bude nabízeno snadné řešení v podobě rasistických hnutí, kterým už teď vytváří předpoklady i to, že nekvalifikovaná práce je podřadná a cizinci vykonávající tuto činnost budou bráni jako podřadní. „Víme, že cizince potřebujeme, lákáme je sem, vyděláváme na nich, v určitém ohledu jsme vůči nim velmi otevření. Na druhou stranu s nimi nechceme mít mnoho společného, nedůvěřujeme jim a byli bychom rádi, kdyby tu příliš dlouho nezůstávali. Čím dál jasnější přitom je, že tyto dvě pozice nelze dlouhodobě smířit.“ (KOMÁREK, M. Nemodli se, pracuj. Respekt. 22. 9. 2008. Str. 18.) 
V budoucnu bude rasistické hnutí silné, pokud se politická reprezentace nebude jeho hrozbám věnovat. Romská otázka už plně ukazuje na hrozby, kterým dnes čelíme a tyto hrozby mohou být silnější, jelikož jsme jednou z nejotevřenějších ekonomik světa a to chce i hodně vysvětlování pro normální občany, jinak budou přejímat jednoduché řešení jenž jim umožňuje rasistická ideologie. Rasismus se více šíří v dobách ekonomického poklesu jak bylo prokázáno na příkladu Německa v první polovině 20. století. Díky nynější ekonomické krizi je tedy o to nebezpečnější a jeho představitelé si uvědomují, že nyní mají možnost získat svou moc, jelikož spousta lidí už takto globální svět chtít nebude.