neděle 23. prosince 2007

krásná slova

Nedávno mi kámoš připoměl mnou po asi 14 dní často používabé slovo, který se mi líbilo , díky tomu jak znělo. To slovo bylo macarát. Po celých 14 dní bylo všechno macarát, protože je to geniální slovo. Neprozradim co to macarát je jen naznačim. Biologie měla vůbec super slova jako abiogeneze a podobně, kterým sem propadal a toužil je vyslovovat neustále, protože sou prostě moc krásný.
Dneska sem se ale málem zadusil při obědě, protože sem jen tak začal pročítat kuchařku. A ty slova mě tam bavili jak nikde, sice jim vůbec nerozumim, ale rozhodně stojí za to abyste je taky slyšeli. Upozorňuji, že jejich výklad je na každém z Vás, já dávám jen svoji inspiraci.
Egelizované mléko, dle mě mléko přenášené v igelitové tašce, nahoře zatavené, aby se nerozlilo.
Strouhaný čedar termín užívaný příslušníky misí KFOR pro tamní vyšinuté obyvatele.
Hašé ze zbytku hovězího vařeného masa, trestný pokrm pro jedince vyznávající hinduismus v arabském světě.
Vejce se sýrem v kokotce: týnejdžrovský výraz pro vydařený pátek, kdy ste fikli nějakou blondýnku.
Nočky moučné z odpalovaného těsta: výraz používaný tenisty pro moční hru proti automatu, který na ně střílí míčky, v to,mto případě ovšem bílé golfové.
Tournedos: neukáznění fanoušci při pyrenejské části tour de france.
Čufty: z východního slovenska, pojem pro 16 leté romské panny peroucí v rybníku prostěradlo.

středa 19. prosince 2007

Můžeš prosimtě

Tak a po náročném sezení před počítačem, prokládaným četbou a poskakování podle toho, co zrovna hraje v playlistu, konečně nastal klid. Bohužel ten klid zavládl asi jen ve mě, protože cokoliv teď můžu poslední dobou vídat, mi přichází jako pošetilé chování dětí, co dostali nevhodné hračky. Jak jinak si vysvětlit ty debilní ksichty a debilní řeči, který se na mě sypou odevšud. Ty zkurveně zasraný vyjebaný píčoviny co mě nezájímaj, ale stejně je do mě zmrdi cpou jako by se blížil konec světa. Ona budou Vánoce, po nich leden, pak jaro, přižene se léto a za nim podzim a zas Vánoce. Tak co mě s tim do prdele všichni serou, stejně jsou to dny jako jiný. Možná zamyšlenější, procítěnější, ale rozhodně nejzkurvenější...

sobota 15. prosince 2007

pojednání na téma determinants of risk premium on corporate bonds

Při oceňování rizikového dluhu musíme vycházet z toho, že investor je racionální. Z toho nám vyplývá, že bude dodržovat investiční axiomy. Při rizikovějším dluhu bude tedy požadovat vyšší výnos. Jinak by porušil axiom, že každý investor preferuje méně rizika než více. Tímto nám vyplývá první a důležitá zásada, kterou musíme zohledňovat vždy, když oceňujeme dluh. Míra rizika by měla být zohledněna vyšším výnosem oproti méně rizikovým investičním možnostem. Pro ocenění dluhopisu tedy platí, že se skládá ze dvou složek. Úrokové míry, která reprezentuje jakési odškodnění za vynechání jiné investice a rizikovou prémii.
Rizikovou prémií rozumíme rozdíl mezi úrokovou mírou dluhopisu a čistou úrokovou mírou dosažitelnou jinou investicí. Riziková prémie je tak motivací pro investory, aby investovali právě do dluhopisu, jinak by totiž mohli své peníze nechat vydělávat v jiných zajištěnějších produktech. Což je v souladu s již výše zmíněnou zásadou vyššího výnosu. Nyní je zřejmé, že pro ocenění bude nejdůležitější část právě riziková míra. Její správné určení totiž není zřejmé a není patrné srovnáním s jinou možností investice. Lawrence Fischer ve svém článku d
Determinants of risk premium on corporate bonds vychází z předpokladu, že riziková prémie závisí na schopnosti, jak firma bude schopna splatit svůj dluh, takzvané riziko splatnosti, a za druhé na prodejnosti dluhopisu, který vydává. Riziko splatnosti musí investor ohodnotit na základě jemu dostupných informací, které vyhodnotí. Je navýsost jasné, že bude používat rozvahy a výsledovky aby si zjistil informace o firmě, protože díky těmto informacím zajistí, že při problému bude schopen dluhopis prodat dále nebo získat své vložené prostředky zpátky při vyhlášení konkurzu.
Riziko splatnosti jde podle Fischera vyjádřit několika složkami. Variační koeficient čistého příjmu firmy za posledních devět let ( x1 ), který vychází z předpokladu, že investoři budou preferovat firmu, jejíž zisky se drží určité stabilní úrovně po jistou dobu a tak lze predikovat menší riziko než u firmy s větším variačním koeficientem, kde budou investoři vyjadřovat nervozitu budoucího vývoje firmy. Délce období kdy firma dokázala pracovat, aniž by ji věřitelé zavedli do problémů ( x2 ), což nám dokáže poskytnout informace o schopnosti firmy plánovat své výdaje a jejich financování a zároveň doba po kterou byla firma solventní, nám umožňuje odhadovat budoucí vývoj. Ukazatel poměřujícího tržní hodnotu firmu k jejímu celkovému zadlužení ( x3 ), investor díky tomuto ukazateli dokáže odhadnout, jak změny v aktivech ovlivní likviditu firmu, což je praktický ukazatel, který není založen na odhadu, ale na exaktním výpočtu.
Prodejnost těchto dluhopisů ( x4 ) lze vyjádřit jako jednu proměnou a to tržní hodnotu všech veřejně obchodovaných dluhopisů, které má firma nesplaceny. Tato informace nám říká, že čím méně má firma dluhopisů tím menší je trh s jejími a čím menší je trh tím je větší nejistota na peněžním trhu dluhopisů této firmy, zvyšuje se nám tak riziko, že nikdo nebude chtít odkoupit dluhopisy této firmy.
Výše zmíněné proměnné vedli za pomocí statistických výpočtů k odhadu logaritmické funkce pro rizikovou prémii s vzorcem x0=0,262x1−0,223x2−0,496x3−0,290x4+c ( konstanta ). Lze se domnívat, že uvedený vzorec se bude pro podmínky Českého lehce upravit, jelikož obsahuje výpočty amerických hodnot.Pro hodnocení dluhopisu je tedy důležité soustředit se na rizikovou prémii, která nám dokáže poskytnout informaci o ceně dluhopisu pro věřitele a zároveň nám dokáže i vytvořit ocenění dluhu dané firmy. Riziková prémie je oceněním pro investory na dluhopisovém trhu a jako taková tvoří rozdíl od ostatních investičních produktů na trhu.

pátek 14. prosince 2007

zima

Poslední dny už nám zase klesla průměrná teplota o něco níž čehož si všímám ukrutně často. Jelikož skoro pořád venku mrznu. A co je nejhorší, mrznu i v metru a někdy už i buse. To, že mrznu doma to je normální na to sem zvyklej, ale v tom MHD mi to vadí nejvíc. Když se vracím domu unavenej, ospalej nebo naopak soustředěnej a myslící, tak ten diskomfort je naprosto šílenej. Je fajn, že se zdražuje jízdný. Ještě horší je když sem se včera vracel domu celej den nic nejed, zima, a bus misto toho aby jel někdy v pul5 se objevil o 20 minut pozdeji. Sem z toho byl totálně vyřízenej. Nemůžu pak dělat nic. Prostě debilní zima. Horší o to ,že sem čerstvě ostříhanej, takže mi mrzne hlava ( pokud si zapomenu čepici nebo své zimní sluchátka doma ). Včera jsem ještě narazil na zajímavost co se týče teploty v NG. Pokud průměrná teplota stoupne o 1°C pak se sněhem lze s jistotou počítat jen ve výškách od 1200 m.n.m. Myslim, že to znamená, že s investicemi ve Špindlerově Mlýně bych chvilku počkal.

středa 12. prosince 2007

vánoční atmosféra

Poslední dny prakticky nestíhám. Respektive po posledním volném víkendu nebudu stíhat delší dobu, spousta práce a tak. Už jenom kvůli tomu nedokážu zachycovat tu vánoční atmosféru. Což je zajímavý paradox, protože neustále slyšim reptání na to jak je to všechno hrozně přehnaný, že obchodníci si nedaj pokoj a neustále nás zavalujou nějakejma nabídkama a bůhvíčímještě... A pak sem tu já, žiju teď sice mimo realitu, ale Vánoce sem prostě nezpozoroval.
Kde na nás ty proradní obchodníci útočí? Všichni říkají, že v reklamě. No televizi doma většinou puštěnou máme, ale nezdá se mi, že by se reklamy nějak orientovali provánočně. Nejviditelnějším pokusem je asi Vodafone a jeho ovce ( což se mi zdá docela stupidní ). Další maximálně tak Pilsner Urquell, ale dál mi spíš reklamy připadají, že inzerují zimu, potažmo boj proti globálnímu oteplování, protože sněhu se ještě asi dlouho nedočkáme. Pak jsou prý přehnané výzdoby. Ptám se kde? V metru, buse, tramvaji, vlaku nebo Vašem autě? A to že se toho hodně vyrojí v nákupních centrech je fakt nečekaný... To by asi nečekal jenom blbec... Zbytek výzdoby si normální člověk nemůže skoro všimnout až mi to připadá skoro líto.
Suma sumárum se zdá, že na současnou vánoční atmosféru nadávají lidé lačnící po nákupech, kteří se tak vlastně stávají zastánci této atmosféry. Média, která se vezou na vlně "znásilňování Vánoc je blé" a staromilci, kteří nedokážou zkousnout, že hrátky s olovem a xdení půsty už holt netáhnou. Normální člověk se Vánoc prakticky nedočká. I když mě osobně pobavil prodejce Nového prostoru, který se ho snažil prodat se slovy: "Kupte si Nový prostor pro Vaše šťastné Vánoce a pomůžete i mě mít stejné Vánoce jako VY" Skoro sem si řikal jestli to je opravdu tak dobrý nápad, když většina lidí na to nadává a zbytek nevnímá.

sobota 8. prosince 2007

možná sem na něco přišel

Dnes sem si otevřel svůj oblíbený víkendový magazín s poetickým názvem Víkend. Hned sem si sice přečetl své oblíbené sloupky, ale pak mě zaujal rozhovor s ředitelem Budějovického Budvaru Jiřím Bočkem. Kde vynikajícím způsobem hodnotí chuť piva. Pro představu uvádím kousek rozhovoru.
...Navíc naše hořkost je jemná a dráždivá, vybízející k další pitelnosti...
Co znamená pitelnost?
To je termín pro pivo, kterého se napijete a máte chuť si dát další. Doušek prostě vybízí k dalšímu půllitru. Mimochodem pro naše pivo je to typická vlastnost.
Lze to chemicky vysvětlit?
Pitelnější pivo má víc polyfenolů. Ty způsobí srážení aminokyselin, které máme ve slinách. Tím se vzbuzuje dojem, že máme v ústech sucho a tím i další žízeň. To pro česká piva platí obecně. budvar má však navíc od nepaměti štěstí, že i když představuje vysoce prokvašené pivo, přesto zanechává dojem sladové a plné chuti s jemným chmelovým aroma.
No paráda a já proč toho piva tady vychlastáme tolik a oni polyfenoly.

čtvrtek 6. prosince 2007

Je pravda, že ve škole se naučim občas dost užitečný, překvapující a šokující věci. Nedávne sem opět sice dostal ťafku za to, že sem nevěděl jaká kost s náma chodí na cviko... prej je akorát nafučená... Kdo by řek, že to je při těch všech ISO normách důležitý co...
S pobavenim sem dnes na angličtině vyslech tradiční komentář kolegy ze Citibanky. Dnes se rozprávěl o marketingu v volbách... blbec jako vždy. Hlavně mě, ale pobavilo, že jsme se bavili o gender discrimination. Zaujali sme stanovisko a debata jela dál, jenže odkud si náhle vzlítla myšlenka nedostatečného věku ministra školství. Prý je moc mladý uvedl se i komentář Klause. Osobně sem si ho začal velmi vážit, že dokázal přiznat veřejnosti, že trpí parkinsonovou chorobou, už i ruce se mu třesou. No, co, o důvod víc aby nekandidoval. Chudinka jedna nemocná. Chci však spíše psát o té věkové diskriminaci, na které se vlastně v podstatě všichni schodli. Mimo mě ovšem. Ach jo zase si vidíme jen na špičku nosu. Já osobně argumentoval Dr. Benešem tomu bylo 34, když se stal ministrem zahraničních věcí. Ach jo... Semtam prostě Schází rozhled.
To všechno v roce, který EU vyhlásila rokem boje proti diskriminaci. Další zajímavou věcičkou je předmět statistika... Sice se s nim strašně mořim,ale podává zajímavé výstupy. Dozvěděl sem se tak, že novináři u nás sou pěkná žumpička a ani data neuměj interpretovat, což mě zas tak nepřekvapuje. Překvapující je však proč si myslim, že tomu tak je. Je to nedostatečná zkušenost novinářů. Prostě tady nemaj starší ostřílené kolegy. A pak, že sem proti věkový diskriminaci. Co já sem to za blbce...

středa 5. prosince 2007

posledn9 dny

Pár posledních dní se vezu na vlnách šedivo-tmavých obrázků zjevně inspirovaných šedí myšlenek, počasí a tak vůbec. A tak vůbec přemýšlím jestli někdy pár kroků zpátky neznamená pár kroků zpátky, jestli rozhodování za nejistoty znamená rozhodovat se a nevědět moc informací. A co z toho vlastně plyne? A jestli z toho něco tak vůbec je nebo není. A když není tak proč nad tím přemýšlím. Při cestách zpátky se koukám dopředu, ale nevim jestli je to dopředu zpátky nebo dopředu.
Občas si řikám jestli už sem se definitivně nezbláznil já nebo se nezbláznili ostatní, kteří se už dávno zbláznit měli. A tak je to pořád dokola. Jako opilec na korábu, neví jestli se houpe loď nebo on. Jestli ten sen byl sen nebo je už další den po snu. Tohle zjišťuju každý ráno jen díky mobilu, protože na něm nejsou zprávy, vzkazy a volání, který na něm dostávám ve snu. I když některý se tam objevujou, to sou asi ty co píšu když se vzbudim ze snu abych do něj zase upad. Poslouchám celou dobu ten šedo-černej koncert počasí, podzimu nebo už je zima? a tak vůbec. A tak vůbec přemejšlim jestli je ráno, když je vlastně tma a jestli to není nějaká pitomá simulace. myslim, že takhle se chová asi duha v noci. A tak vůbec se pomalu rozplyzává moje čeština někam úplně prič jak moc je narušená ťým ďyvným dneškem kterej je snad sen. Prič!
A tak vůbec takhle EMO příspěvek už značí, že sem se zbláznil, i když EMO je trendy. EMO stejně nevim co znamenáý ale emu je pták, bohužel neumí lítat jako já, takže tenhle příspěvek neni EMO ale EMU.

Kolik je 8 bez 8?